Jen tak k zamyšlení

Jak jsem psala o alternativních kavárnách

9. února 2017 v 18:22 | -B
Když někam píšete, setkáte se kolikrát i se zadáním, které vás řekněme... zrovna nezajímá. Ale jedno z nejlepších témát, který jsem kdy na článek dostala, bylo napsat o kavárnách v Olomouci, který se zabývají alternativní přípravou kávy (tady). Jakože - obcházet kavárny, pít dobrý kafe a ještě se o tom něco dozvědět - prostě ideálka.

Na lidech, který mají tyhle kavárny, nebo v nich pracují, je vidět, že je to jejich zájem. Už jen na tom, s jakým nadšením mi popisovali, jak se co dělá a proč. Sympatická dvojice barmanů mi dokonce pro zajímavost připravila kávu, kterou kvůli složitosti přípravy ani nemají v nabídce. To bylo moc milý. V další kavárně jsem se seznámila se slečnou, která chce jít taky studovat žurnalistiku (takže mi ani nezamítla návrh nahrát si, co říká - většina lidí se vždycky hned vyděsí, jako bych je snad chtěla nahrát na youtube), a ta uměla o kávě mluvit tak zajímavě, až jsem dostala chuť rozumět tomu taky. Zajímavé bylo taky, že všude, kde jsem s někým mluvila, znali i mou naprosto nejoblíbenější kavárnu v Prostějově Canall, přitom Prostějov je docela díra. Ale pravda je, že kafe i limonády tam mají bezkonkurenční.

Za tohle odpoledne jsem byla tak skofeinovaná, že jsem myslela, že už nikdy nepůjdu spát. Psala jsem skoro do dvou do rána, a pak si ještě musela pustit film.

Byly tehdy skoro Vánoce, a já měla vymýšlet dárek i pro sebe. A tak jsem si vzpomněla na věc, kterou v některé z kaváren někdo zmiňoval, totiž poukazy na baristický kurzy. A tak jsem si koupila kurz Domácí příprava kávy, která se týká právě tady těch alternativních způsobů. (Klasicky na přístrojích kafe umím s práce, a k čemu mi to je, když je nemám, žejo.) Čas zajít tam jsem si sice ještě nenašla, ale jsem docela zvědavá, jaký to bude.

Chtěla bych mít kavárnu. Takovou nějakou malou, trochu underground, s nejlepší kávou a skvělou hudbou, a občas tam pořádat koncerty. Možná by tam mohl být i klavír, třeba bych pak občas i hrála.

Jo, jsem dost naivní.
:)
-B

Student Agency aneb bez multifunkčnosti do zahraničí nechtěj

9. února 2017 v 15:47 | -B
Finally, zkouškový je u konce. Ne, že bych se teda zrovna těšila na další semestr. Můj rozvrh zcela jasně říká, že ještě s praxí, kterou musím letos mít, bakalářkou, kterou musím začít psát (až ovšem vymyslím o čem) a s prací, do které občas musím zajít, abych mohla sponzorovat všechno to kafe, co budu muset vypít, abych přežila, bych měla něco, čemu se dá říkat volný čas možná, kdyby měl den aspoň 36 hodin. (A to se vyplatí!)

Mám ale dost jasnou motivaci k tomu, abych to nějak co nejdřív všechno stihla splnit. Protože jsem ve druháku a příští rok mě (snad) čekají státnice, myslím, že tohle léto je ideální někam jet. A vždycky jsem chtěla do Irska, tak jsem si našla na Student agency program Farmy a péče o děti v Irsku, což v podstatě znamená, že děláte au-pair plus nějakou pomoc v domácnosti. Od dost lidí jsem slyšela, že au-pair bez agentury je docela risk, když jedete někam poprvý. Agentuře sice zaplatíte nějaký poplatky, ale tím co vyděláte tam, se vám to vrátí v podstatě dvojnásobně, takže v tomhle problém není. Ale ty jejich požadavky!

Jasně že životopis, angličtina aspoň B1 a čistý trestní rejstřík je samozřejmost, ale - tři doporučení od lidí mimo rodinu, kterým jste hlídali děti, charakterové doporučení (wtf?) od osoby mimo rodinu, která vás zná déle než rok, potvrzení o praxi např. ve skautském oddílu, na dětských táborech apod., napište dopis "Milá rodino," na minimálně jednu stranu, a minimálně na dvě strany fotky, kde jste ve společnosti dětí. A možná jsem na něco ještě dokonce zapomněla. Ale říkám si fajn, to jsem schopná nějak dát dohromady, i když to zabere čas, ale přece jen tam asi nemůžou brát každýho. A podala jsem si nezávaznou přihlášku.

Tak ten Blesk, prosím.

29. ledna 2017 v 22:33 | -B
Krajina v šeru ubíhá za oknem a šestice vzájemně neznámých už pije svůj čaj z čerstvé máty s medem nebo jablečný mošt zdarma, když do kupé opět vejde slečna v růžové košili. "Mohu vám nabídnout ke čtení Mladou frontu DNES, Lidové noviny, Téma nebo Blesk?" Nastane chvilka ticha (nejspíš nikdo nechce být ten první, kdo promluví). "Tak já vás poprosím o Lidové noviny," sdělím stevardce svou volbu, což ostatní cestující zřejmě trochu povzbudí - "Tak ten Blesk, prosím.", řekne starší paní naproti mně. "Já si ho vezmu také," přidá se pán u okna. "Pro mě také Blesk, děkuji." rozhodne se na poslední chvíli muž odhadem jen o pár let starší než já. Náhle se o mě pokouší smích, takže rychle rozsvítím svůj chytrý telefon a předstírám čtení nějaké vtipné zprávy. Vždyť přece víš, že je to nejčtenější deník v Česku, tak co ti na tom přijde tak vtipného, chovej se na veřejnosti jako dospělá, přesvědčuju v duchu sama sebe. Přestanu se blbě usmívat do mobilu. Vlastně je to pravda, není to vtipné. Spíš smutné. Moje novinářské srdce tak trochu poklesne. Ať žije dnešní svět komerčních senzací, jééj.

Je 22:22, přej si něco!

29. ledna 2017 v 21:53 | -B
Lidi napadají divný věci. Jako třeba tohle...

Nevěřím žádným pověrám. Rozbitý sklo podle mě nepřináší štěstí, a zrcadlo sedm let smůly. Pátek třináctýho? Jedinej den, kdy můžem svou neschopnost shodit na datum :). Když rozsypu sůl, neházím ji za sebe. A nebo horoskopy. Fajn, charakteristiky znamení ještě beru, to většinou vážně sedí, ale tohle je už samý okraj mého chápání, kterej se jednou určitě nějak věděcky a logicky objasní. Ale když vám Seznam.cz radí, ať raději necháte kreditku doma, protože hvězdy vám předpovídají finanční ztráty, to je něco jinýho.

Co tohle vlastně je

29. ledna 2017 v 21:26 | -B
Zdravím všechny, co sem (nejspíš náhodně) zavítali.

A kam vlastně, hm? Co si taky představit pod názvem "Nějakej blog", žejo. To je právě to. Asi úplně cokoliv, já nemám ani tak představu, jako spíš občasnou potřebu naléhavě napsat něco na internety. Takovou jako náhlou inspiraci. A zrovna mě něco tak náhle inspirovalo, že bych na to mohla mít blog.

Není to nic, na co byste mohli vést nějakou specializovanou stránku, jako třeba Mapa nejlepších kaváren, i když nemůžu tvrdit, že o nich nebudu psát, a už vůbec ne něco, co můžete publikovat v nějakým zavedeným seriózním médiu. A tak vznikl tento blog. Kterej bude možná trochu o mě, možná trochu o hudbě, filmech a knížkách, možná trochu o něčem k zamyšlení, možná o fotkách, a nebo i o autorské tvorbě. A nebo o něčem úplně jiným, protože si to rozmyslím, jak mám občas ve zvyku.

Proto se měla původně tato stránka jmenovat Pomerančovej džus. Podle zcela náhodný věci, kterou jsem jako první uviděla na stole před sebou při vyplňování zakládacího formuláře. Nemám ráda vymýšlení názvů, protože všichni čekají, že budou mít nějakej hlubší smysl. A tak jsem si řekla, že můj ho mít prostě nebude, who cares. Jenže "tento název již existuje". Pomerančovej džus mě přivedl na jahodovej džus - vždycky ho totiž v práci nabízím zákazníkům, když pomerančovej dojde, ale jahodovej džus nezní tak dobře. A když mi něco nezní dobře, můj mozek to automaticky začne převádět do angličtiny. Strawberry juice. Hm. Nic moc. Ale s touhle frází mi automatiky v hlavě začala hrát písnička. Strawberry fields forever od Beatles. A tak jsem si uvědomila, jak strašně je mám ráda. A že si jejich písnička mnohem víc zaslouží být inspirací mojí adresy, než pomerančovej džus stojící na stole.

-B
 
 

Reklama