Můj první den na vysoké

12. února 2017 v 20:21 | -B |  Z historie
První den na vysoké, aneb jak se Barča rozhodla, že začne víc číst, a po roce a půl stále nezačala.

Bylo pondělí 21. září 2015 ráno, v malé učebně na filozofické fakultě nás sedělo asi dvacet, a já byla ráda že alespoň jednu slečnu (se stejným vztahem ke kávě i světu) tady znám, a můžu s někým sdílet tu nejistotu, která byla srovnatelná snad i s losováním maturitní otázky. První den na výšce. Takový vrchol celé té nejistoty byla představa přísného pána s brýlemi, šedivými vlasy a řadou titulů před i za jménem, jak říká hlubokým hlasem: "Nezlobte se slečno, ale vy na vysoké škole nemáte co dělat." To už do třídy vešel první učitel, kterého jsem na své nové škole poznala. Nemůžu říct, že by se nepodobal mému předchozímu popisu. Vyzařovala z něho přesně taková ta autoritativní inteligence. Jeho úvodní slova už si příliš nepamatuju, ale jeho následný požadavek naopak velmi dobře. "Teď se podle abecedy všichni představíte, řeknete odkud jste, jakou střední školu jste studovali a co čtete."


Co čtete. Co čtete. Sakra. Co čtu? Asi čtyřikrát až pětkrát všechny díly Harryho Pottera (a miliardu kvalitních i nekvalitních fanfiction povídek na tohle téma), nějaký detektivky a horory, nějakou povinnou četbu k maturitě,... Rozhlédla jsem se kolem. Moji noví spolužáci vypadali jako jeden knihomol vedle druhého. Moje kamarádka, jediná neanonymní osoba, byla sice dost free, ale na knížky expert. A cos taky čekala, když jdeš studovat češtinu, hm? V hlavě se mi přehrála scéna z Účastníků zájezdu: "No tak tolik nečtu. Chci prostě víc žít než číst. Je na tom něco špatnýho?" - "Vůbec ne. Pokud zrovna nestuduješ literaturu." a hned na to ona známá věta: "Nezlobte se slečno, ale vy na vysoké škole nemáte co dělat."

Budu to muset prostě nějak zahrát. A doufat že to projde, a pan doktor S. se nebude příliš vyptávat. První dojem je důležitý. Zrovna mluvila slečna, která měla tu smůlu a byla v abecedě ještě přede mnou. Přišlo mi, že si ji docela vychutnává. Nejdřív komentoval, že mluví nespisovně, a pak ještě řekl "Prosimvás, a tou fikční literaturou myslíte co? Každá literatura je přece fikční." Je to zlomyslné, ale trochu mě uklidnilo, že slečna na tom zřejmě s četbou nebude lépe než já, protože tou fikční literaturou myslela nějaké fantasy a historické romány.

A pak už jsem byla na řadě. V nouzi jsem si vzpomněla na jediného klasického autora, od kterého jsem četla víc než dvě knížky. "No, víte, já mám ráda hlavně anglickou literaturu, třeba Oscara Wildea, teď jsem zrovna dočetla Obraz Doriana Greye," (pozn.: Obraz Doriana Graye jsem četla někdy před dvěma lety, a Oscara Wildea si pomatuju hlavně proto, že byl gay) "čtu také jeho hry," (pozn.: jednou jsem viděla Jak je důležité míti Filipa) "a z české literatury je mým oblíbeným autorem Karel Čapek." (pozn.: sotva jsem četla Bílou nemoc a R.U.R., ale nadruhou stranu se mi VÁŽNĚ moc líbily, takže taková lež to zase nebyla). Pan doktor vypadal docela spokojeně a pokýval hlavou. Potom se podíval do nějakých papírů. "Vidím, že také studujete žurnalistiku. Víte, já ty novináře moc nemám rád. Doufám, že budete aspoň dobrá novinářka, a budete psát pravdu." - "Také doufám," usmála jsem se, šťastná že se zabývá raději pochybnostmi ohledně mého druhého oboru, a nevyptává se na čtení.

A tak jsem se svou improvizační schopností vyhla skandálu a mohlo by se zdát, že můžu být sama se sebou spokojená. Ale nebyla jsem. Nikdo mi sice neřekl, že nemám na vysoké škole co dělat, ale říkala jsem si to já. Což je snad ještě horší. Napadala mě jediná věc. MUSÍM PROSTĚ ZAČÍT ČÍST.

To bylo samozřejmě ještě v době, kdy jsem celý vysokoškolský systém trochu dramatizovala a přeceňovala. Kdy jsem nevěděla, že přísně vypadající doktor S. bude jeden z nejhodnějších vyučujících, které jsem za ten semestr poznala. Jeho semináře, ve kterých vyprávěl dlouhé odbočující příběhy, jejichž pointou byla věta, kterou řekl již na začátku, a nebo se snažil neztratit trpělivost s lidmi, kteří nedokázali rozeznat krátké a dlouhé slabiky v časoměrném verši ("Tak snad vidíte, že je ta slabika dlouhá! ... Ale... já na vás nekřičím... já mluvím tak nahlas, protože je to velká místnost!") jsem prostě milovala, a myslím, že mi i smíchem prodloužily život o dobrých pár minut.

Číst jsem samozřejmě nezačala. První semestr na výšce je velmi společensky náročný. Všichni se musíme seznamovat a získávat nové kontakty. Poznávat nové lidi. (A nové hospody, vinárny a kluby, a všechny zastávky v Olomouci, když jedete nočním autobusem. A u mě samozřejmě hlavně kavárny.) A pak je najednou zápočťák, a zkouškový, a najednou nestíháte vůbec nic, ani to co musíte. Řekla jsem první semestr? Teda vlastně... každý semestr.

Ale teď jsem si na to z nějakého důvodu zase vzpomněla. A uvědomila si, že teď už vážně musím začít číst. Vlastně možná nemusím, ale chci. Rok a půl mám docela úspěšně za sebou, a nepřipadám si už, že nemám na vysoké škole co dělat. I tak si ale myslím, že jako studentka češtiny bych měla mít nějaký standardní literární základ. Na stole mám hromadu knížek české literatury, a už stačí jenom začít. A tohle je vlastně takový můj "motivační text". Nebo spíš úvodní text, protože jsem se rozhodla, že o každé knížce, kterou přečtu, něco napíšu. Nemyslím žádné recenze, nejsem odborník. Prostě jen takové dojmy.

Důvod, proč moc nečtu je, že jsem spíš extrovert, a kdykoliv mám na výběr v nějakých činnostech, vždycky volím tu, kde mám kontakt s lidmi, nebo kde se můžu nějak vyjadřovat - prostě psát, buď deník, články, nebo třeba i blog (i když ho nemusí, ale může někdo číst). A v rámci relaxace pak sleduju seriály. I když považuju svůj výběr seriálů za skvělý, není to zkrátka žádná Ordinace, stejně bych se teď z nich chtěla nějak přeorientovat na knížky. Věřím, že mě to bude bavit, když si na to zvyknu - vzpomínám si, že jsem čtení milovala, i když šlo jen o Harryho Pottera. A NAVÍC - můžu si knížky brát do kaváren a číst si a pít u toho kávu a vypadat inteligentně (haha, falešný egocentrický dojem) :). A nebo když někdy budu někde čekat, nebudu nadávat a prostě jen vytáhnu knížku. Už teď se na to těším. Doufám, že mi to vyjde tak, jak si to představuju, a už brzy se tu dočtete o nějaké knížce.
Mějte se krásně (a čtěte knihy, ať jste víc kúl ;))!
-B.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama