Konec cesty v nedohlednu

10. února 2017 v 0:03 | -B |  Z historie
Konec cesty v nedohlednu aneb jak Barča jela na fesťák.
Když nejste žádní sportovci, ale rozhodnete se, že potřebujete ujít za čtyři hodiny 17 kilometrů. Ne, žádnou filozofickou úvahu o smyslu života ode mě dnes nečekejte. Ale co, nikdo neříká, že musím konec cesty brát metaforicky :).

Článkem k tématu týdne zároveň taky otvírám rubriku Z historie, což sice zavání lehce vzdělávacím dojmem, ale ani zdaleka není. Není to nic jinýho než moje příběhy z minulosti, na který si občas vzpomenu. Docela dobře totiž ilustrují, jakou blbost jsem občas schopná vymyslet. (A udělat.)


Teplý srpnový páteční večer se pomalu chystám zavřít vinárnu a těším se, jak zítra ráno vyrazím na Hrady.cz na Bouzov. Kámoši už jsou tam od dnešního dopoledne, ale já musela do práce. Zamykám vchodový dveře a sednu si na lavičku před barem naproti, abych si dala odměnovou cigaretu. Z baru někdo vyjde. "Jé čau! Nedáš s náma jeden drink?", ptá se jeden můj známej. Ale co, Jacka s colou po dvanáctce v práci neodmítnu. A tak kecáme, a najednou je zase půl jedné. To se mi bude v šest krásně vstávat.

Normálně bych zvonící budík měla chuť rozmlátit, teď jsem ale byla tak ráda, že konečně někam jedu, že mě nedokázal rozhodit. Dobíhám na nádraží, zase klasicky nestíhám. Na tabuli svítí, že můj vlak do Červenky má deset minut zpoždění - boží, ještě stíhám kafe, říkám si. Kdybych jen věděla. Dojedu do Červenky a přestupuju na vlak do Litovle. V Litovli vystoupím, dobíhám na autobusovou zastávku a... nic. Normálnímu člověku zřejmě dojde dřív, že vlaky možná na zpožděný přípoje čekají, ale autobusy sotva. Mě to došlo až když jsem viděla prázdnou zastávku. Je devět hodin, mrknu na Idos, další vlak na Bouzov jede ve 14:32. Ve 14:32!!! Už jsem prošvihla jeden den, a přijet tam ve tři odpoledne nepřipadalo v úvahu, abych za zaplacenej lístek viděla posledních pár kapel. Musím tam prostě být už v jednu.

A tak jsem zůstala trčet v díře kterou jsem znala jen podle názvu piva. Vyzkoušela jsem všechny možný kombinace odkud blízko bych se mohla nějak dostat na Bouzov, ale marně. No jo, v sobotu toho asi člověk nemůže moc chtít. Žádní kamarádi s autem v okolí, ani prachy na tágo. Ale rozhodně jsem se nehodlala vrátit do Olomouce - když už jednou někam vyrazím, nevracím se. A tak jsem se smířila s jedinou variantou, jít pěšky. Zapla jsem mapy a zjistila, že je to 17 kilometru, a taky přes který díry tam vlastně mám jít. To proto, že bylo dost pravděpodobný, že starej iPhone, kterej jsem si po rozbití vlastního telefonu půjčila od čtyřleté sestřenice (ano, má iPhone) se, ačkoliv jsem ho nabíjela, nejspíš brzo vybije.

Po pár metrech benzínka. Je horko, takže si koupím vanilkovej nanuk v bílé čokoládě (kdybych si jen tehdy sakra uvědomila, že nemám pití) a odhodlaně, s chutí postavit se výzvě se vydám na cestu po silnici podél pole. Dokud je baterka, průběžně kontroluju trasu. První čtyři kilometry pohodička. Čas na přemýšlení, docela hezká příroda a skvělej mezičas.

V osmém kilometru přijde krize. Sama asi v pětatřiceti stupních, bez slunečních brýlí a čehokoliv k pití, s téměř vybitým telefonem procházím nějakou evidentně dost mrtvou vesnicí, kde jsem v životě nebyla. Musím přece narazit na nějakou hospodu. V představě vidím sama sebe vcházet do takovýho toho vesnickýho podniku, téměř prázdné hospody, kde sedí u piva dva tři místní alkoholici, jsou tam zelený ubrusy od staropramenu a automat na cigarety. Objednávám si velkou točenou kofolu (i když to nejspíš bude jen ZonCola), nacházím pochybně vyhlížející zásuvku, kam si zapojím nabíječku, a na deset minut si tam dám pauzu. Jenže v téhle vesnici na žádnou takovou hospodu nenarazím. Konec cesty v nedohlednu.

Ani v Bílé Lhotě hospodu nejspíš nemají. To už jsem ale aspoň za půlkou trasy. Ale je to strašně, strašně do kopce a nohy mě v plátěných teniskách bolí víc než po třech dnech v práci za sebou. Slunce mi svítí do ksichtu a umírám na dehydrataci. Opouštím poslední osídlenou část, a už mě čeká jen cesta mezi poli, a při troše štěstí možná i lesy. Kdyby tam tak byla aspoň benzínka.

No poli na kopci si sednu na takovej ten kříž, a zapálím si poslední mentolovou cigaretu. Bez pauzy už pokračovat nemůžu. Ale naštěstí už by mělo zbývat jen 5 kilometrů. To je jako když jdeš z Otaslavic ze zábavy, to už je pohodička, snažím se namluvit sama sobě. Ale s tempem, co jsem od začátku nasadila, už mě v této chvíli každý krok víc a víc vyčerpává. A nemůžu ani poslouchat hudbu. Telefon se vybil. Teď už není jiná možnost, prostě tam musím dojít.

Přála jsem si teleportovat se, nebo aby mi někdo zastavil, zeptal se jestli jede správně na Hrady a vzal mě. A nebo jsem si představovala jak už vcházím do kempu, obejmu Janu a ostatní, shodím batoh a vypiju dvě piva jen tak na žízeň. Ale když už jsem z dálky občas zaslechla hudbu, věděla jsem, že už k tomu tolik nechybí.

Cedule Bouzov, hudba už dost zřetelná, všude kolem cesty oranžovobílý pásky a občas takový ti lidi, co mají dohlížet na dopravu. "Dobrý den," pozdravím dva z nich nadšená z toho, že po téměř čtyřech hodinách vidím člověka. "Odkud až jdete slečno?" zeptá se jeden. "Z Litovle," zasměju se a vidím, jak si s kolegou vymění obdivný podhled.

Poslední kilometr do kempu dojdu už v podstatě ze setrvačnosti. Mám pocit, že kdyby to bylo jen o jeden víc, už bych zřejmě zemřela. Ale je 13:02 a já procházím hlavní bránou s pocitem maximálního úspěchu. Najít ostatní bylo překvapivě rychlý. Obejmu Janu a ostatní, shodím batoh a vypiju dvě piva jen tak na žízeň.
Tahle akce bude legendární, teď si to prostě zasloužím.

Ponaučení na závěr? Nebuďte jako já, a hlídejte si mezičasy na přestup, potom možná nebude cesta to, co si nejvíc pamatujete z fesťáku :).
-B




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VioletWhales VioletWhales | Web | 11. února 2017 v 21:10 | Reagovat

Ahoj, nefunguje Ti Toplist, pravděpodobně máš špatně překopírovaný kód, možná Ti tam přebívá tečka nebo tak, to se někdy stane, ujisti se, že tam jsou jen čísla a mělo by to být v pořádku. Kdyby ne, klidně se stav a něco vymýslíme :)

2 -B -B | Web | 12. února 2017 v 18:25 | Reagovat

[1]: Díky, za upozornění, už jsem to spravila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama