Sugar & the Hi-Lows a kouzlo nevlezlých melodií

29. ledna 2017 v 23:42 | -B |  Hudba
Poslední dobou jsem si strašně oblíbila songy téhle ne moc známé kapely se zvláštním názvem. Nevím ani, jak bych je definovala. Takovej jakoby pop-rock, spíš pomalejší písničky, nevím. Pořád říkám, že si o nich musím něco zjistit, ale jak nejsou nijak moc známí, tak se mi nechce pátrat v těch neurčitých anglických odkazech. A tak je prostě jenom poslouchám.


Narazila jsem na tuhle kapelu před Vánoci, když jsem někde slyšela hrát fakt dost netradiční verzi Jingle bells, té snad nejohranější koledy, která už mě spíš vytáčí než co jiného, ale tahle byla prostě skvělá, že jsem si to musela najít.


A tak jsem si toho potom od nich musela poslechnout víc, a dokonce se dopustit riskantního kroku v podobě nelegálního stahování hudby. Písničky jsou to sice takový poměrně jednoduchý, jak by řekl můj někdejší hudebkář "pro nenáročné posluchače", ale strašně se mi líbí hudební linky jednotlivých nástrojů, který jsou promyšlený a fakt boží, když se do nich zaposloucháte. A hlavně tam ty nástroje fakt jsou, nic umělýho, což mám prostě ráda.


Většinou jsou to takový věci, který by mi seděli do doby před pár lety... (nebo spíš desítkami let, budiž, čas letí :)). Ale nejvíc se mi líbí, že hlasy Trenta a Amy k sobě tak úžasně ladí. Co jsem pochopila z pěti vteřin googlování, oba dva jsou asi známější sólo, hlavně Trent Dabbs, jak usuzuju podle toho že má vlastní heslo na wiki. A taky víc shlédnutí na Youtube - poslechla jsem si i pár čistě jeho písniček. Jsou taky hezký, ale na mě už asi moc sentimentální. K prohlížení starých fotek nebo čtení deníku můžou být super na atmosféru (a zmrzka nebo čokoláda, znáte to), ale normálně bych z toho asi spíš dostala depku. Ale jsou hezký, to neříkám že ne. Jen je mám mnohem víc radši dohromady, protože to má nesrovnatelně větší energii, a taky Amy má úžasnou barvu hlasu, takže to tak jako oživí.


Pak taky pozitivně hodnotím, že melodie nejsou vlezlý. Takový ty, co se jich celej den nezbavíte. Nejsou nijak náročný a svým způsobem (aspoň na mě tak působí) zní tak nějak nadčasově, a zároveň vám nenarušují myšlenky. Klidně se u toho dá i číst nebo psát, což u některých skupin nemůžu.

Obecně jsem ohledně hudby taková dost dobově pozadu - tomu co je dneska moderní rozumím asi jako autům (čti vůbec). Kromě Beatles miluju Kurta Cobaina (se získáním jeho plakátu, kterej mi doteď vysí nad postelí, se pojí zajímavá historka "z mládí"), prošla jsem si obdobím tradičního i symfonic metalu, a v součastnosti je můj playlist takovej mix klasiky - Beatles, Nirvana, FooFighters, Green day, Coldplay, Metallica, Nightwish, Muse, a občas i nějaká klasika doslovně. Ale občas prostě potřebujete něco fresh, novýho a trochu míň profláklýho.

A tomu pro mě Sugar & the Hi-Lows odpovídá. A rozhodně stojí za vyzkoušení :).
-B

A ještě jedna, taková dost odlišná od jejich ostatních, na závěr...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama