Leden 2017

Ve stručnosti...

30. ledna 2017 v 23:25 | -B
Původně jsem se tomuhle chtěla vyhnout. Psát o sobě. Ale pak mi došlo, že když čtu něčí články, přirozeně mě zajímá, kdo je píše. A automaticky hned hledám nějakej starej článek, kde psal autor něco o sobě. Spoustu se toho sice dá odvodit z článků, ale chybí prostě nějakej kontext, konkrétní představa. A tak jsem si řekla, budiž, aspoň ve stručnosti :).

Love, Rosie

30. ledna 2017 v 13:35 | -B |  Filmy
Na filmy nejsem moc náročná, ale nikdy jsem nebyla zrovna příznivcem romantických komedií. Jsem spíš na psychologický věci, případně krimi, komedie, nebo i horory. Ale tohle je prostě boží. Fakt jo.

Rosie a Alex jsou od dětství nejlepší kamarádi až do maturitního ročníku, kde nastane taková ta chvíle, jak oba ví, že je to z jejich strany možná i něco víc, ale zároveň neví, jak to cití ten druhý, radši nechají všechno při starém, aby se tím náhodou jejich vztah nepokazil. A když už to vypadá nadějně - že oba odjedou studovat na univerzitu do Bostonu, začne koloběh různých malých "katastrov", ať už nešťastných náhod nebo špatných rozhodnutí, kvůli kterým si každý musí jít svou cestou.

Sugar & the Hi-Lows a kouzlo nevlezlých melodií

29. ledna 2017 v 23:42 | -B |  Hudba
Poslední dobou jsem si strašně oblíbila songy téhle ne moc známé kapely se zvláštním názvem. Nevím ani, jak bych je definovala. Takovej jakoby pop-rock, spíš pomalejší písničky, nevím. Pořád říkám, že si o nich musím něco zjistit, ale jak nejsou nijak moc známí, tak se mi nechce pátrat v těch neurčitých anglických odkazech. A tak je prostě jenom poslouchám.

Tak ten Blesk, prosím.

29. ledna 2017 v 22:33 | -B |  Jen tak k zamyšlení
Krajina v šeru ubíhá za oknem a šestice vzájemně neznámých už pije svůj čaj z čerstvé máty s medem nebo jablečný mošt zdarma, když do kupé opět vejde slečna v růžové košili. "Mohu vám nabídnout ke čtení Mladou frontu DNES, Lidové noviny, Téma nebo Blesk?" Nastane chvilka ticha (nejspíš nikdo nechce být ten první, kdo promluví). "Tak já vás poprosím o Lidové noviny," sdělím stevardce svou volbu, což ostatní cestující zřejmě trochu povzbudí - "Tak ten Blesk, prosím.", řekne starší paní naproti mně. "Já si ho vezmu také," přidá se pán u okna. "Pro mě také Blesk, děkuji." rozhodne se na poslední chvíli muž odhadem jen o pár let starší než já. Náhle se o mě pokouší smích, takže rychle rozsvítím svůj chytrý telefon a předstírám čtení nějaké vtipné zprávy. Vždyť přece víš, že je to nejčtenější deník v Česku, tak co ti na tom přijde tak vtipného, chovej se na veřejnosti jako dospělá, přesvědčuju v duchu sama sebe. Přestanu se blbě usmívat do mobilu. Vlastně je to pravda, není to vtipné. Spíš smutné. Moje novinářské srdce tak trochu poklesne. Ať žije dnešní svět komerčních senzací, jééj.

Je 22:22, přej si něco!

29. ledna 2017 v 21:53 | -B |  Jen tak k zamyšlení
Lidi napadají divný věci. Jako třeba tohle...

Nevěřím žádným pověrám. Rozbitý sklo podle mě nepřináší štěstí, a zrcadlo sedm let smůly. Pátek třináctýho? Jedinej den, kdy můžem svou neschopnost shodit na datum :). Když rozsypu sůl, neházím ji za sebe. A nebo horoskopy. Fajn, charakteristiky znamení ještě beru, to většinou vážně sedí, ale tohle je už samý okraj mého chápání, kterej se jednou určitě nějak věděcky a logicky objasní. Ale když vám Seznam.cz radí, ať raději necháte kreditku doma, protože hvězdy vám předpovídají finanční ztráty, to je něco jinýho.

Co tohle vlastně je

29. ledna 2017 v 21:26 | -B |  Jen tak k zamyšlení
Zdravím všechny, co sem (nejspíš náhodně) zavítali.

A kam vlastně, hm? Co si taky představit pod názvem "Nějakej blog", žejo. To je právě to. Asi úplně cokoliv, já nemám ani tak představu, jako spíš občasnou potřebu naléhavě napsat něco na internety. Takovou jako náhlou inspiraci. A zrovna mě něco tak náhle inspirovalo, že bych na to mohla mít blog.

Není to nic, na co byste mohli vést nějakou specializovanou stránku, jako třeba Mapa nejlepších kaváren, i když nemůžu tvrdit, že o nich nebudu psát, a už vůbec ne něco, co můžete publikovat v nějakým zavedeným seriózním médiu. A tak vznikl tento blog. Kterej bude možná trochu o mě, možná trochu o hudbě, filmech a knížkách, možná trochu o něčem k zamyšlení, možná o fotkách, a nebo i o autorské tvorbě. A nebo o něčem úplně jiným, protože si to rozmyslím, jak mám občas ve zvyku.

Proto se měla původně tato stránka jmenovat Pomerančovej džus. Podle zcela náhodný věci, kterou jsem jako první uviděla na stole před sebou při vyplňování zakládacího formuláře. Nemám ráda vymýšlení názvů, protože všichni čekají, že budou mít nějakej hlubší smysl. A tak jsem si řekla, že můj ho mít prostě nebude, who cares. Jenže "tento název již existuje". Pomerančovej džus mě přivedl na jahodovej džus - vždycky ho totiž v práci nabízím zákazníkům, když pomerančovej dojde, ale jahodovej džus nezní tak dobře. A když mi něco nezní dobře, můj mozek to automaticky začne převádět do angličtiny. Strawberry juice. Hm. Nic moc. Ale s touhle frází mi automatiky v hlavě začala hrát písnička. Strawberry fields forever od Beatles. A tak jsem si uvědomila, jak strašně je mám ráda. A že si jejich písnička mnohem víc zaslouží být inspirací mojí adresy, než pomerančovej džus stojící na stole.

-B