Můj první den na vysoké

12. února 2017 v 20:21 | -B |  Z historie
První den na vysoké, aneb jak se Barča rozhodla, že začne víc číst, a po roce a půl stále nezačala.

Bylo pondělí 21. září 2015 ráno, v malé učebně na filozofické fakultě nás sedělo asi dvacet, a já byla ráda že alespoň jednu slečnu (se stejným vztahem ke kávě i světu) tady znám, a můžu s někým sdílet tu nejistotu, která byla srovnatelná snad i s losováním maturitní otázky. První den na výšce. Takový vrchol celé té nejistoty byla představa přísného pána s brýlemi, šedivými vlasy a řadou titulů před i za jménem, jak říká hlubokým hlasem: "Nezlobte se slečno, ale vy na vysoké škole nemáte co dělat." To už do třídy vešel první učitel, kterého jsem na své nové škole poznala. Nemůžu říct, že by se nepodobal mému předchozímu popisu. Vyzařovala z něho přesně taková ta autoritativní inteligence. Jeho úvodní slova už si příliš nepamatuju, ale jeho následný požadavek naopak velmi dobře. "Teď se podle abecedy všichni představíte, řeknete odkud jste, jakou střední školu jste studovali a co čtete."
 

Konec cesty v nedohlednu

10. února 2017 v 0:03 | -B |  Z historie
Konec cesty v nedohlednu aneb jak Barča jela na fesťák.
Když nejste žádní sportovci, ale rozhodnete se, že potřebujete ujít za čtyři hodiny 17 kilometrů. Ne, žádnou filozofickou úvahu o smyslu života ode mě dnes nečekejte. Ale co, nikdo neříká, že musím konec cesty brát metaforicky :).

Článkem k tématu týdne zároveň taky otvírám rubriku Z historie, což sice zavání lehce vzdělávacím dojmem, ale ani zdaleka není. Není to nic jinýho než moje příběhy z minulosti, na který si občas vzpomenu. Docela dobře totiž ilustrují, jakou blbost jsem občas schopná vymyslet. (A udělat.)

Jak jsem psala o alternativních kavárnách

9. února 2017 v 18:22 | -B |  Jen tak k zamyšlení
Když někam píšete, setkáte se kolikrát i se zadáním, které vás řekněme... zrovna nezajímá. Ale jedno z nejlepších témát, který jsem kdy na článek dostala, bylo napsat o kavárnách v Olomouci, který se zabývají alternativní přípravou kávy (tady). Jakože - obcházet kavárny, pít dobrý kafe a ještě se o tom něco dozvědět - prostě ideálka.

Na lidech, který mají tyhle kavárny, nebo v nich pracují, je vidět, že je to jejich zájem. Už jen na tom, s jakým nadšením mi popisovali, jak se co dělá a proč. Sympatická dvojice barmanů mi dokonce pro zajímavost připravila kávu, kterou kvůli složitosti přípravy ani nemají v nabídce. To bylo moc milý. V další kavárně jsem se seznámila se slečnou, která chce jít taky studovat žurnalistiku (takže mi ani nezamítla návrh nahrát si, co říká - většina lidí se vždycky hned vyděsí, jako bych je snad chtěla nahrát na youtube), a ta uměla o kávě mluvit tak zajímavě, až jsem dostala chuť rozumět tomu taky. Zajímavé bylo taky, že všude, kde jsem s někým mluvila, znali i mou naprosto nejoblíbenější kavárnu v Prostějově Canall, přitom Prostějov je docela díra. Ale pravda je, že kafe i limonády tam mají bezkonkurenční.

Za tohle odpoledne jsem byla tak skofeinovaná, že jsem myslela, že už nikdy nepůjdu spát. Psala jsem skoro do dvou do rána, a pak si ještě musela pustit film.

Byly tehdy skoro Vánoce, a já měla vymýšlet dárek i pro sebe. A tak jsem si vzpomněla na věc, kterou v některé z kaváren někdo zmiňoval, totiž poukazy na baristický kurzy. A tak jsem si koupila kurz Domácí příprava kávy, která se týká právě tady těch alternativních způsobů. (Klasicky na přístrojích kafe umím s práce, a k čemu mi to je, když je nemám, žejo.) Čas zajít tam jsem si sice ještě nenašla, ale jsem docela zvědavá, jaký to bude.

Chtěla bych mít kavárnu. Takovou nějakou malou, trochu underground, s nejlepší kávou a skvělou hudbou, a občas tam pořádat koncerty. Možná by tam mohl být i klavír, třeba bych pak občas i hrála.

Jo, jsem dost naivní.
:)
-B

 


Káva trochu jinak

9. února 2017 v 17:02 | -B |  Doporučení
(Článek psaný pro jeden časopis, přidávám spíš jen tak pro zajímavost.)

"Kofein není droga, kofein je vitamín!", hlásí cedule před vstupem do poměrně nové olomoucké kavárny Kafe jak lusk. Káva je nepostradatelnou součástí běžného dne mnoha studentů i pracujících. Někdo si vystačí se šálkem rozpustného Nescafé, někdo si cestou do školy či zaměstnání koupí espreso v kelímku, a pak jsou tu takoví, kteří vyhledávají něco extra. Západní trend alternativní přípravy kávy už není v Česku žádnou novinkou, zejména v Praze a Brně existuje spousta podniků, které nabízejí kávu jinak. A postupně takové kavárny přibývají i v Olomouci.

Student Agency aneb bez multifunkčnosti do zahraničí nechtěj

9. února 2017 v 15:47 | -B |  Jen tak k zamyšlení
Finally, zkouškový je u konce. Ne, že bych se teda zrovna těšila na další semestr. Můj rozvrh zcela jasně říká, že ještě s praxí, kterou musím letos mít, bakalářkou, kterou musím začít psát (až ovšem vymyslím o čem) a s prací, do které občas musím zajít, abych mohla sponzorovat všechno to kafe, co budu muset vypít, abych přežila, bych měla něco, čemu se dá říkat volný čas možná, kdyby měl den aspoň 36 hodin. (A to se vyplatí!)

Mám ale dost jasnou motivaci k tomu, abych to nějak co nejdřív všechno stihla splnit. Protože jsem ve druháku a příští rok mě (snad) čekají státnice, myslím, že tohle léto je ideální někam jet. A vždycky jsem chtěla do Irska, tak jsem si našla na Student agency program Farmy a péče o děti v Irsku, což v podstatě znamená, že děláte au-pair plus nějakou pomoc v domácnosti. Od dost lidí jsem slyšela, že au-pair bez agentury je docela risk, když jedete někam poprvý. Agentuře sice zaplatíte nějaký poplatky, ale tím co vyděláte tam, se vám to vrátí v podstatě dvojnásobně, takže v tomhle problém není. Ale ty jejich požadavky!

Jasně že životopis, angličtina aspoň B1 a čistý trestní rejstřík je samozřejmost, ale - tři doporučení od lidí mimo rodinu, kterým jste hlídali děti, charakterové doporučení (wtf?) od osoby mimo rodinu, která vás zná déle než rok, potvrzení o praxi např. ve skautském oddílu, na dětských táborech apod., napište dopis "Milá rodino," na minimálně jednu stranu, a minimálně na dvě strany fotky, kde jste ve společnosti dětí. A možná jsem na něco ještě dokonce zapomněla. Ale říkám si fajn, to jsem schopná nějak dát dohromady, i když to zabere čas, ale přece jen tam asi nemůžou brát každýho. A podala jsem si nezávaznou přihlášku.

Ve stručnosti...

30. ledna 2017 v 23:25 | -B
Původně jsem se tomuhle chtěla vyhnout. Psát o sobě. Ale pak mi došlo, že když čtu něčí články, přirozeně mě zajímá, kdo je píše. A automaticky hned hledám nějakej starej článek, kde psal autor něco o sobě. Spoustu se toho sice dá odvodit z článků, ale chybí prostě nějakej kontext, konkrétní představa. A tak jsem si řekla, budiž, aspoň ve stručnosti :).

Love, Rosie

30. ledna 2017 v 13:35 | -B |  Filmy
Na filmy nejsem moc náročná, ale nikdy jsem nebyla zrovna příznivcem romantických komedií. Jsem spíš na psychologický věci, případně krimi, komedie, nebo i horory. Ale tohle je prostě boží. Fakt jo.

Rosie a Alex jsou od dětství nejlepší kamarádi až do maturitního ročníku, kde nastane taková ta chvíle, jak oba ví, že je to z jejich strany možná i něco víc, ale zároveň neví, jak to cití ten druhý, radši nechají všechno při starém, aby se tím náhodou jejich vztah nepokazil. A když už to vypadá nadějně - že oba odjedou studovat na univerzitu do Bostonu, začne koloběh různých malých "katastrov", ať už nešťastných náhod nebo špatných rozhodnutí, kvůli kterým si každý musí jít svou cestou.

Sugar & the Hi-Lows a kouzlo nevlezlých melodií

29. ledna 2017 v 23:42 | -B |  Hudba
Poslední dobou jsem si strašně oblíbila songy téhle ne moc známé kapely se zvláštním názvem. Nevím ani, jak bych je definovala. Takovej jakoby pop-rock, spíš pomalejší písničky, nevím. Pořád říkám, že si o nich musím něco zjistit, ale jak nejsou nijak moc známí, tak se mi nechce pátrat v těch neurčitých anglických odkazech. A tak je prostě jenom poslouchám.

Tak ten Blesk, prosím.

29. ledna 2017 v 22:33 | -B |  Jen tak k zamyšlení
Krajina v šeru ubíhá za oknem a šestice vzájemně neznámých už pije svůj čaj z čerstvé máty s medem nebo jablečný mošt zdarma, když do kupé opět vejde slečna v růžové košili. "Mohu vám nabídnout ke čtení Mladou frontu DNES, Lidové noviny, Téma nebo Blesk?" Nastane chvilka ticha (nejspíš nikdo nechce být ten první, kdo promluví). "Tak já vás poprosím o Lidové noviny," sdělím stevardce svou volbu, což ostatní cestující zřejmě trochu povzbudí - "Tak ten Blesk, prosím.", řekne starší paní naproti mně. "Já si ho vezmu také," přidá se pán u okna. "Pro mě také Blesk, děkuji." rozhodne se na poslední chvíli muž odhadem jen o pár let starší než já. Náhle se o mě pokouší smích, takže rychle rozsvítím svůj chytrý telefon a předstírám čtení nějaké vtipné zprávy. Vždyť přece víš, že je to nejčtenější deník v Česku, tak co ti na tom přijde tak vtipného, chovej se na veřejnosti jako dospělá, přesvědčuju v duchu sama sebe. Přestanu se blbě usmívat do mobilu. Vlastně je to pravda, není to vtipné. Spíš smutné. Moje novinářské srdce tak trochu poklesne. Ať žije dnešní svět komerčních senzací, jééj.

Je 22:22, přej si něco!

29. ledna 2017 v 21:53 | -B |  Jen tak k zamyšlení
Lidi napadají divný věci. Jako třeba tohle...

Nevěřím žádným pověrám. Rozbitý sklo podle mě nepřináší štěstí, a zrcadlo sedm let smůly. Pátek třináctýho? Jedinej den, kdy můžem svou neschopnost shodit na datum :). Když rozsypu sůl, neházím ji za sebe. A nebo horoskopy. Fajn, charakteristiky znamení ještě beru, to většinou vážně sedí, ale tohle je už samý okraj mého chápání, kterej se jednou určitě nějak věděcky a logicky objasní. Ale když vám Seznam.cz radí, ať raději necháte kreditku doma, protože hvězdy vám předpovídají finanční ztráty, to je něco jinýho.

Kam dál